TaK vám píšu jménem Myšáka z Parku. Měl jsem krásný život, který jsem prožil nejdřív s mamkou a pak chvíli se sestrou a braškou. Jenže sestřička měla miminka, tak musela od nás a já jsem si hrál a někdy se pral s bráškou Broučkem. Pak se ale něco stalo, Brouček přestal žrát a pak už se o něj starali jen páníčci, ale odešel za duhový most. Páníčci si pak hodně hráli se mnou, ale to už jsem byl takový penzista a měl jsem docela rád i svůj klídek. Ale pak jsem cítil, že se něco stane. A tak jsem chtěl být pořád jen u páníčka nebo paničky. Mazlili se se mnou, hladili mě a tak zjistili, že jsem nějak pohubnul. Už mi nechutnalo jako dřív, ale mazlinkat jsem se chtěl moc, to bylo krááááááááásnýýýýýýýýýý. A tak jsem usnul a odešel za duhový most s krásnými vzpomínkami a s vědomím, že jsem svým životem někoho potěšil a že mě měl někdo rád. A to je to nejvíc, co můžete od života chtít, ne?
